Mikroregion Bílé Karpaty |

Bylo-nebylo – ve Květné v malé sklářské osadě pod horou Javorinou.

Za starých časů se sklářské hutě stavěli vždy tam, kde byl dostatek dřeva. Stromy se káceli, krajina odlesňovala a vrchnost měla alespoň nějaké daně z jinak neúrodné divočiny. Mnoho práce bylo s chystáním dřeva a živilo se tím i 10 koňských nebo volských povozů hlavně přes zimu, kdy se pece opravovaly a nevyrábělo se sklo.

Na pecích se dělávalo od Velikonoc do západu slunce na Sv. Martina. Takzvané „POCHOVÁVÁNÍ SVĚTLA“ neboli „výhas“ bývala velká událost a také se náležitě slavila. 

Skláři si opatřili si nějakou velikou lampu, vlastně jen lucernu, v níž hořel olejový kahanec, připevnili ji na tyč a nesli ji v čele průvodu, který se ubíral někam k blízkému lesu. Tam ji přivázali na vrchol stromu, aby ji bylo zdaleka vidět. Pod stromem pak se bavili. Peklo se maso a popíjelo se. Čas plynul při dobré náladě, a byla-li teplá noc, tak seděli až do svítání. Nakonec lucernu sundali a zakopali, jak říkali „pochovali světlo“.

My dnes světlo již nepochováváme, ale chceme vzdát čest tomuto starému a krásnému řemeslu, aby nám ve Květné stále žilo a střípky přinášeli štěstí.