Slavkovská Knížecí studánka leží v srdci rezervace Kolo. Kam paměť slavkovského lidu sahá, vlastnili studánku Lichtenštejnové a s láskou se o ni starali jejich hajní. Voda v ní byla vždy čistá a lahodná. Každý, kdo šel kolem, rád uhasil její průzračnou vodou žízeň a poslouchal její bublající zpěv. V krásné přírodě spočinul od práce a zapomněl hned na chmury všedního dne.
Jednou se hajnému stalo, že v parném dni ve stínu stromů usnul a probral ho až měsíční svit. Byl úplněk, a právě o úplňku se na louce u studánky děly věci. Když se probral, zahlédl tři víly, jak ladně tančí na louce. Všiml si, že kam jejich lehoučká nožka dopadla, tam vyrostla krásná květina PRSTNATEC PLEŤOVÝ. Byla to úchvatná podívaná, a tak hajný počkal se zatajeným dechem, až víly dotančí a pak spěchal domů, kde to vyprávěl své ženě. Ne- jeden Slavkovjan se vydal o úplňku ke studánce, aby také zahlédl vílí tanec, ale nikomu se to dosud nepovedlo.
Jenom prstnatce pleťové tam rostou dodnes.